Vedlejší produkt - časté interpretační omyly

Definice vedlejšího produktu: § 3 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech:

Movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud

a) vzniká jako nedílná součást výroby,

b) její další využití je zajištěno,

c) její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, a

d) její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví)

Jeden u nejčastějších omylů v oblasti interpretace pojmu „vedlejší produkt“ zní: „Stavba není výroba“

Je pravdou, že obecně závazné právní předpisy pojem „výroba“ nedefinují ani v obecné rovině, natož pak pro účely aplikace pojmů podle zákona o odpadech. Jako podpůrný argument pro to, že činnost vedoucí ke vzniku budovy je činnost výrobní, lze uvést tento:

Český statistický úřad vydal dne 1.1.2004 číselník pod názvem „JKSO – klasifikování stavebních děl“, který obsahuje v kapitole 2 následující sdělení:

„Předmětem klasifikace SKP *) jsou hmotné výrobky (zboží), vedlejší produkty, průmyslové a zemědělské odpady a ostatní druhotné suroviny, díly průmyslových výrobků, práce výrobní povahy a služby a činnosti. Samostatnou částí SKP je klasifikace stavebních děl (finálních produktů stavební výroby).

*) SKP je zkratka pro „standardní klasifikaci produkce“, která je v ČR plně návazná na klasifikaci produkce EU – tzv. klasifikaci CPA 

Dalším omylem je názor, že: „Pro vedlejší produkt musí existovat trh či poptávka“

Nikoli, jedná se o záměnu s podmínkou vztaženou pro posuzování tzv. výrobků z odpadů – viz ust. § 3 odst. 6 zákona (odpady, které po splnění určitých podmínek přestaly být odpady – jiný právní režim!).

„Použití vedlejšího produktu musí být možné pouze bez dalšího zpracování“

Nikoli, poměrně komplikovanou právní větu dle §3 odst. 5 písm. c) je třeba chápat tak, že vedlejší produkt je možné před dalším využitím zpracovat, ovšem pouze technologicky obvyklým způsobem („..běžná výrobní praxe“). (například předrcení asfaltových ker před vstupem do obalovny živičných směsí je technologicky obvyklý způsob zpracování vedlejšího produktu před jeho dalším využitím).

Další omyl: „Použití vedlejšího produktu musí časově bezprostředně navazovat na výrobní proces, v rámci kterého VP vznikl“

Jedná se o výklad požadavku evropské směrnice o odpadech (98/2008, čl. 5, odst. 1.a – „další využití musí být jisté“, tedy nikoli jen možné; za jistotu se považuje časově bezprostředně navazující operace….), přičemž je potřeba říci, že se nejedná o přímo aplikovatelné ustanovení (které by mělo přednost před zákonem ČR) a že zákon č. 185/2001 Sb. takovou povinnost resp. podmínku nestanoví.

 

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 98/2008
o odpadech a o zrušení některých směrnic

Článek 5 - Vedlejší produkty

1. Látku nebo předmět vzniklé při výrobním procesu, jehož prvotním cílem není výroba tohoto předmětu, lze považovat za vedlejší produkt a nikoliv za odpad podle čl. 3 bodu 1 pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) další využití látky nebo předmětu je jisté;

b) látku nebo předmět lze využít přímo bez dalšího zpracování jiným než běžným průmyslovým způsobem;

c) výroba látky nebo předmětu je nedílnou součástí výrobního procesu a

d) další využití je zákonné, tj. látka nebo předmět splňují všechny příslušné požadavky, pokud jde o výrobek, životní prostředí a ochranu zdraví u konkrétního použití a nepovedou k celkovým nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.